The “body image” is a putative mental representation of one’s own body, including structural and geometric details, as well as the more familiar visual and affective aspects. Very little research has investigated how we learn the structure of our own body, with most researchers emphasising the canonical visual representation of the body when we look at ourselves in a mirror. Here, we used non-visual self-touch in healthy participants to investigate the possibility that primary sensorimotor experience may influence cognitive representations of (...) one’s own body structure. Participants used the fingers of one hand , to touch the fingers of the other . A conflict between the experience of the active and passive hand was introduced by experimenter interleaving their fingers with the fingers of the participant’s passive hand. This led to the active hand experiencing that it touched more fingers than the passive hand felt it was being touched by. The effects on representation of body structure were assessed using an implicit measure based on Kinsbourne and Warrington’s ‘in-between task’. We found an underestimation of the number of fingers in the central part of the hand specifically linked to the experience of self-touch. This pattern of results corresponds to the experience of the passive hand, but not the active hand. Nevertheless, comparable reorganisation of fingers within the hand representation was found for both active and passive hands. We show that primary sensorimotor experience can modify the representation of body structure. This modification is driven by the passive experience of being touched, rather than by the active experience of touching. We believe this is the first experimental study of effects of self-touch on the mental representation of the body. (shrink)

Stephen Schiffer’s paradox of meaning shows that both Fregean and Russellian explanations of the individuals in thoughts-propositions are questionable. The author argues that it is Pavel Tichý’s semantical system, which offers a viable middle way between the extremes of the above mentioned approaches, solving the Schiffer’s paradox.

Studie je pokusem o zhodnocen klasickho filosofickho pojet smchu. Bergson a jeho pedchdci (Hobbes, Stendhal, Baudelaire) jej zvaovali jako vraz a zpsob zakouen nadazenosti: smch jako vsmch. Ve srovnn s nimi Karel Kosk odkazuje k dalm antropologickm vznamm. V tto studii se poukazuje k rozmanitosti varietnch podob tohoto fenomnu a specifickm monostem estetick distance v tchto ppadech.

Book review on Jakub Jinek, Platón a problém filosofické vlády. Politické myšlení v dialogu Zákony. Praha (Oikúmené) 2021, 302 str.

Inferencialismus idealizuje proces získání významu v komunikaci. K tomu snadno najdeme protipříklady. Zcela zde chybí nějaká, zejména pojmová analýza a také nějaké rozhodovací (meta)pravidlo pro získání významu.

Studie ukazuje, jak se problm vle stval pro Heideggera v jeho zralm bytostn djinnm mylen problematickm. Heidegger se pozvolna zbavoval (od poloviny tictch let) voluntrnho pstupu ke jsoucnu, v bytostn djinnm obratu spl k ryzmu ne-chtn. Zaal se rsovat odstup od svta svvoln vdotechniky smrem k vt otevenosti vi byt. K tomu je zapoteb nachzet ryz tubyt (Da-sein) a pibliovat se k pvodnmu byt sammu (Seyn). Tehdy se me otevrat ne-voluntrn smysl uvlastovn byt, kdy se pekrauje novovka subjektivita a s (...) n tak technologick nihilismus doby; jde se spe cestou "mylen a bsnn", cestou odevzdanosti (Gelassenheit) a ne-chtn. Jen tak se me otevt zna opravdovho ivota, kdy lovka nesemele mechanismus technickhop zjednvn (Gestell) a mechnaisticky subjektivistick vle k moci a vle k vli. (shrink)

Abstrakt/Abstract Článek pojednává o buddhistické logice a jejím vztahu k logice aristotelské, zejména k principu sporu a principu vyloučeného třetího. Dotkne se také dialetheismu a parakonzistentních logik, které se v souvislosti s interpretacemi buddhismu objevují. The article deals with the Buddhist logic and its relation to Aristotle’s logic, in particular, to the principle of non-contradiction and the principle of exluded middle. It also tackles the topic of dialetheism and paraconsistent logics, which are sometimes mentioned in connection with the interpretations of (...) Buddhism. (shrink)

Na úvod připomínám medailon Josefa Zumra k Lubošovým šedesátinám ve Filosofickém časopisu 1995, jako doklad, že našeho tehdejšího vedoucího katedry si vážili nejen filosofové z Brna. Luboš se narodil ve stejném roce jako já, ale středoškolská studia stihl dokončit o rok dříve. Tak se stalo, že jsem se s ním v roce 1950 na Filosofické fakultě setkal jako s učitelem- -asistentem (na jeho přednášce z etiky) a on se mnou jako s jedním ze svých prvních univerzitních posluchačů filosofie. Když jsem (...) s ním od roku 1954 působil na jedné katedře, setkávali jsme se nejen „služebně”, ale i jako kamarádi mimo školu; nezapomenutelné mi zůstávají např. naše zájezdy na slovenskou chalupu k Pavlu Páclovi, kde jsem se utvrzoval v poznání, jak přirozeně Luboš umí být výborným společníkem i v takovém prostředí (nejen při karetních hrách, ale i když jsme se snažili přispět k údržbě Pavlovy chalupy a k její přípravě na zimní období). Pokusil jsem se povědět pár slov o Lubošově vztahu k rodině, v níž se narodil, k jeho vlastní rodině, k rodnému kraji, a ovšem i Lubošovi učiteli, všemi studenty oblíbeném a váženém. Muselo - bohužel - nakonec dojít i na slova obdivu k jeho statečnému zápasu s nemocí, které posléze podlehl. (shrink)

If S, T are stationary subsets of a regular uncountable cardinal κ, we say that S reflects fully in $T, S , if for almost all α ∈ T (except a nonstationary set) S ∩ α is stationary in α. This relation is known to be a well-founded partial ordering. We say that a given poset P is realized by the reflection ordering if there is a maximal antichain $\langle X_p; p \in P\rangle$ of stationary subsets of $\operatorname{Reg}(\kappa)$ so that (...) $\forall p, q \in P \forall S \subseteq X_p, T \subseteq X_q \text{stationary}: (S We prove that if $V = L\lbrack\overset{\rightarrow\mathscr{U}}\rbrack, o^\mathscr{U} (\kappa) = \kappa^{++}$ , and P is an arbitrary well-founded poset of cardinality ≤ κ + then there is a generic extension where P is realized by the reflection ordering on κ. (shrink)

Comment les objets matériels persistent-ils à travers le temps ? Qu'est-ce que cela veut dire qu'un objet change tout en étant un et le même ? Peut-il y avoir un monde sans temps ? Le temps s'écoule-t-il même si rien ne change ? Et, le temps lui-même, qu'est-ce que c'est ? Consiste-t-il seulement en l'instant présent, ou le passé et le futur existent-ils également ? Est-il possible de voyager dans le temps ? Quelles propriétés le temps doit-il avoir pour permettre (...) le voyage dans le temps ? Est-il possible de changer le passé ? Ce volume recueille des traductions inédites de textes issus de la philosophie du temps des XXe et XXIe siècles. Ces contributions de R. M. Adams, Jiri Benovsky, David Braddon-Mitchell, Michael Dummett, Graeme Forbes, Mark Heller, Paul Horwich, Robin Le Poidevin, David Lewis, D. H. Mellor, Sydney Shoemaker, Theodore Sider, J. J. C. Smart, W. V. O. Quine, et Peter Van Inwagen offrent des manières différentes de réagir à ces interrogations (et bien d'autres encore). Elles permettent ainsi au lecteur de découvrir la richesse des débats contemporains en philosophie du temps. On découvre ici une variété de notions, d'arguments et de théories, telles que l'endurantisme, le perdurantisme, le relationnisme et le substantialisme, mais également d'importantes considérations en ce qui concerne la causalité, l'identité, le changement, ou encore l'analyse de similarités entre le temps et l'espace. Le problème du voyage dans le temps se voit consacrer une section spéciale dans ce volume, car il a ceci de particulièrement intéressant : il sert de cas limite offrant la possibilité de tester les théories et de soulever de nombreuses questions philosophiques sur la nature du temps et du monde. (shrink)

In Ordinatio I, 39 Scotus distinguishes two ways in which the distinction between sensus compostionis and sensus divisionis can be made: According to the first way the „composition and division“ relates to two different (sensus divisionis) or one and the same (sensus compositionis) instants of time; according to the other the distinction is made between an assertion of compossibility of the contradictory predicates in one and the same instant of time (sensus compositionis) and an assertion of actuality of the one (...) and possibility of the other of the contradictory predicates in one and the very same instant of time (sensus divisionis). The author presents a formal logical analysis of all these various senses of modal propositions and shows how Scotus strictly separated modality from temporality, and contingency from mutability. (shrink)

Přehledová studie sleduje a analyzuje proměny pojmu sociální inovace. Na základě silné společenské poptávky se z původně dílčí, teoreticky nediskutované a nefixované kategorie stává kategorie obecná. Pokrývá širokou oblast nemateriálních inovací a zároveň se profiluje jako aktivita normativní a intencionální, zaměřená na obecně uznávané sociální cíle. Co do ideově-hodnotových orientací současných koncepcí sociálních inovací studie identifikuje kromě mainstreamu, který zůstává u otevřených hodnotových charakteristik, ještě směr emancipačně-mobilizační a sociálně-tržně odpovědný. V epistemologické rovině se teoretici sociálních inovací hlásí především k praktickému (...) experimentování, pragmatismu, teorii komplexnosti a principům transdisciplinarity. (shrink)

Příspěvek připomíná filosofii „posledního Římana a prvního scholastika“ Anicia Bo­ethia, který je nejznámější díky své filosofické básni Útěcha z filosofie. Tento článek se soustředí na jinou stránku Boethiovy tvorby, na jeho překladatelské úsilí z řečtiny do latiny, kdy vytvořil novou terminologii a tak mohl syntetizovat filosofickou roztříš­těnost názorů jeho současníků pomocí exaktní metodologie. Ve svém vědeckém jazyce používal umění i logiku dohromady, s důrazem na větší srozumitelnost.Boethius sjednotil díky svému filosofickému jazyku mnoho rozdílných filosofic­kých škol – Platóna, Aristotela, pythagorejce, novoplatonismus (...) a křesťanskou teologii. Zformalizoval vědecký výzkum podle aritmetiky, dokázal reformovat svobodná umění do křesťanského světa a sjednotit vědu a filosofii pomocí matematiky. Svoji metodu nazval quadrivium, tedy čtyři cesty k moudrosti, jako součást Sedmi svobodných umění (lat. Septem artes liberales). Quadrivium se sestávalo z aritmetiky, geometrie, astronomie a hudby. Tyto čtyři způsoby považoval Boethius za nejlepší pe­dagogickou cestu k poznání fyzikálních zákonitostí našeho světa (lat. naturalia). Díky abstraktnosti této matematické cesty preferoval i důležitost jazyka a terminologie, která se používá. I přes logickou koherentnost je dle něj možné používat umělecká vyjádření pro větší srozumitelnost.Článek ukazuje i obtíže současné vědy, která je také limitována jazykem. Protože v minulosti filosofové stáli před podobným problémem, může Boethius svým důrazem na svobodnou cestu filosofie stále inspirovat. (shrink)

Studie se zabývá možnými vztahy mezi slovem a obrazem z hlediska myšlenkového obsahu. Tématem jsou odlišné možnosti vyjádření myšleného obsahu slovem, interpretace slova prostřednictvím obrazů a interpretace obrazů slovy. Odlišné významy se objevují, přečteme-li obraz jako typ, metaforu, symbol nebo mýtus. Zvláštní funkci má slovo v obraze. Ukazují se cesty vymezování významových horizontů lidského světa.

Studie se zabv tmatem oklivosti, je je jednou ze zkladnch estetickch kategori. Pojm ji jako poruen "sprvn podoby" druhov formy objekt, piem pojem sprvn podoby neve k jedinmu etalonu. S vyuitm pklad z djin filosofie a vtvarn kultury (neoplatonismu, Michelangelovy tvorby, modernho spiritulnho umn) pokazuje k tomu, jak je hodnocen vzno k irm referennm rmcm, v nich se promt souvislost estetick a etick dimenze fenomnu oklivosti. Dokld tak, jak se na vslednm hodnocen podl srovnvn.

Cílem této studie je představení základních tezí sociálně-politické filosofie Karla Raimunda Poppera (jak je zachycena zejména v dílech Bída historicismu a Otevřená společnost a její nepřátelé) a dále kritické zhodnocení aplikace těchto tezí při výkladu Platónovy filosofie. Je probíráno zejména Popperovo obvinění Platóna z tzv. „biologického historicismu“, dále jeho označení platónské teorie spravedlnosti jako „totalitní“ a v neposlední řadě jeho interpretace dialogu Ústava jakožto Platónova „politického programu“ určeného k přímé implementaci v praxi vyvoleným filosofem-králem. V druhé polovině této studie je (...) pak nabídnuto alternativní čtení, v němž se Platónova Ústava vyjeví ve zcela odlišném světle, než v jakém ji vidí Popper. (shrink)

Během nedávno započaté hospodářské krize se paralelně s aplikací netradičních hospodářských politik zvýšil tlak na potlačení ortodoxních ekonomických teorií hlavního proudu a po několika desetiletích se v ekonomii znovu otevírá prostor pro nové teorie, metodologie, paradigmata. Cíle této práce jsou tři. Cílem prvním je obecná sumarizace základních východisek post keynesiánské ekonomické metodologie. Cílem druhým je pak jasné vymezení této heterogenní teorie vůči neoklasické metodologii s ambicí zcela od základů alternovat tuto starou metodologii. A konečně cílem třetím je analýza architektury post (...) keynesiánské makroekonomické metodologie včetně její primární metody zkoumání. Ta je spojena zejména s kritikou absence realismu v neoklasické ekonomii. (shrink)

V první části textu ukazuji, že paradox holiče není analogický Russellově paradoxu, ba že to vůbec není paradox. Poté se stručně věnuji otázce jeho pravděpodobného historického původu i původu jeho známých verzí. V závěru diskutuji zdroj jeho údajné paradoxnosti.

Zatímco v případě otázek rigidity singulárních termínů panuje obecná shoda, v případě rigidity predikátů tomu tak překvapivě není. Záměrem této statě je opřít distinkci rigidní / nerigidní o jasné pojmy, jmenovitě o pojem reference v určité sémantické teorii. V důsledku toho lze podat rigorózní definici pojmu rigidního designátoru individua. Tato definice je pak přímočaře adaptovatelná pro případ pojmu rigidního designátoru třídy individuí (apod.). Tímto je dosaženo nejen obecnosti, ale i vnitřní jednoty teorie rigidity.

Na úvod připomínám medailon Josefa Zumra k Lubošovým šedesátinám ve Filosofickém časopisu 1995, jako doklad, že našeho tehdejšího vedoucího katedry si vážili nejen filosofové z Brna. Luboš se narodil ve stejném roce jako já, ale středoškolská studia stihl dokončit o rok dříve. Tak se stalo, že jsem se s ním v roce 1950 na Filosofické fakultě setkal jako s učitelem- -asistentem (na jeho přednášce z etiky) a on se mnou jako s jedním ze svých prvních univerzitních posluchačů filosofie. Když jsem (...) s ním od roku 1954 působil na jedné katedře, setkávali jsme se nejen „služebně”, ale i jako kamarádi mimo školu; nezapomenutelné mi zůstávají např. naše zájezdy na slovenskou chalupu k Pavlu Páclovi, kde jsem se utvrzoval v poznání, jak přirozeně Luboš umí být výborným společníkem i v takovém prostředí (nejen při karetních hrách, ale i když jsme se snažili přispět k údržbě Pavlovy chalupy a k její přípravě na zimní období). Pokusil jsem se povědět pár slov o Lubošově vztahu k rodině, v níž se narodil, k jeho vlastní rodině, k rodnému kraji, a ovšem i Lubošovi učiteli, všemi studenty oblíbeném a váženém. Muselo - bohužel - nakonec dojít i na slova obdivu k jeho statečnému zápasu s nemocí, které posléze podlehl. (shrink)

Na úvod připomínám medailon Josefa Zumra k Lubošovým šedesátinám ve Filosofickém časopisu 1995, jako doklad, že našeho tehdejšího vedoucího katedry si vážili nejen filosofové z Brna. Luboš se narodil ve stejném roce jako já, ale středoškolská studia stihl dokončit o rok dříve. Tak se stalo, že jsem se s ním v roce 1950 na Filosofické fakultě setkal jako s učitelem- -asistentem (na jeho přednášce z etiky) a on se mnou jako s jedním ze svých prvních univerzitních posluchačů filosofie. Když jsem (...) s ním od roku 1954 působil na jedné katedře, setkávali jsme se nejen „služebně”, ale i jako kamarádi mimo školu; nezapomenutelné mi zůstávají např. naše zájezdy na slovenskou chalupu k Pavlu Páclovi, kde jsem se utvrzoval v poznání, jak přirozeně Luboš umí být výborným společníkem i v takovém prostředí (nejen při karetních hrách, ale i když jsme se snažili přispět k údržbě Pavlovy chalupy a k její přípravě na zimní období). Pokusil jsem se povědět pár slov o Lubošově vztahu k rodině, v níž se narodil, k jeho vlastní rodině, k rodnému kraji, a ovšem i Lubošovi učiteli, všemi studenty oblíbeném a váženém. Muselo - bohužel - nakonec dojít i na slova obdivu k jeho statečnému zápasu s nemocí, které posléze podlehl. (shrink)

Art v. aestheticism : the case of Walter Pater -- The importance of T.E. Hulme -- A craving for reality : T.S. Eliot today -- Wallace Stevens : metaphysical claims adjuster -- The permanent Auden -- The first half of Muriel Spark -- The qualities of Robert Musil -- James Fitzjames Stephen v. John Stuart Mill -- The legacy of Friedrich Nietzsche -- The world according to Satre -- The perversions of Michel Foucault -- The anguishes of E.M. Cioran (...) -- The trivialization of outrage -- "The two cultures" today -- Frances Fukuyama and the end of hisory -- Josef Pieper : leisure and its discontents. (shrink)

Ve svém článku ‘Je elementární logika totéž co predikátová logika prvního řádu?’ (Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 42, 1997, 127-133) klade Jiří Fiala nesmírně zajímavou otázku, zda je opodstatněné ztotožňovat elementární logiku s predikátovou logikou prvního řádu; s pomocí argumentů propagovaných již delší dobu finským logikem a filosofem Jaako Hintikkou (viz již jeho Logic, Language-Games and Information, Clarendon Press, Oxford, 1973; nejnověji jeho The Principles of Mathematics Revisited, Cambridge University Press, Cambridge, 1996) naznačuje, že by tomu tak být nemuselo. (...) Myslím, že uváděná argumentace stojí za bližší rozbor. Hintikka v podstatě říká: Kvantifikované formule predikátové logiky jsou svou podstatou o vybírání prvků z univerza; například ∀x∃yR(x,y) neříká nic jiného než to, že ke každému x můžeme vybrat y, které je k němu ve vztahu R. Obecněji říká Hintikka to, že každá formule je vlastně zápisem určité hry (ve smyslu matematické teorie her), jejíž některé tahy spočívají ve vybírání individuí. Na základě tohoto se pak ptá: je nějaký rozumný důvod, proč se omezovat jenom na hry toho typu, které jsou vyjádřitelné formulemi standardního predikátového počtu? Proč připouštět jen hry s úplnou informací (tj. ty, při kterých jsou při každém tahu k dispozici všechny tahy předchozí), proč vylučovat hry jiné; tudíž proč připouštět jen lineárně uspořádané kvantifikátory, a nepřipustit i kvantifikátory uspořádané třeba jen částečně? Hintikkova argumentace je příkladem argumentace typu formule logiky prvního řádu jsou ve skutečnosti o tom a o tom, tudíž ... . Uveďme pro ilustraci jiný nedávný příklad stejného argumentačního schématu, který pochází od Johana van Benthema (Exploring Logical Dynamics, CSLI, Stanford, 1997). Ten říká: Kvantifikátory jsou v podstatě modality, kvantifikované formule jsou tedy formule modální a jsou tudíž o existenci nějakých alternativ: formule ∀xP(x) říká, že P(x) je nutné, neboli že P(x) platí v každém „dosažitelném možném stavu věcí“, zatímco formule ∃xP(x) říká, že P(x) je možné, neboli že platí alespoň v jednom takovém stavu věcí.. (shrink)

In lieu of an abstract, here is a brief excerpt of the content:131. THE HUME LITERATURE FOR 1978 The Hume Literature from 1925 to 1976 has been thoroughly covered in my book Fifty Years of Hume Scholarship : A Bibliographical Guide (Edinburgh University Press, 1978; J¿ 5.50), which also lists the main earlier writings on Hume. Publications of the year 1977 were listed in Hume Studies last November. What follows here will bring the record up to the end of 1978. (...) Readers are invited to inform me of any omissions, and to send me offprints of their own articles. The intention is to maintain a complete bibliographical record of critical work on Hume, by the regular publication in Hume Studies of an annual bibliography covering the previous year, with addenda consisting of items omitted through ignorance in previous years. References to recently-appearing reviews (of books from earlier lists) are given at the end. The following abbreviations of journal titles are used here: APQAmerican Philosophical Quarterly JHIJournal of the History of Ideas JHPJournal of the History of Philosophy JPJournal of Philosophy PASProceedings of the Aristotelian Society PBPhilosophical Books PQPhilosophical Quarterly PRPhilosophical Review RIPRevue Internationale de Philosophie RMReview of Metaphysics TLSTimes Literary Supplement Other abbreviations should be obvious enough, and mainly follow the British Standard (no. 4148). ANSCOMBE, G. E. M. 'Rules, Rights, and Promises', Midwest Studies in Phil. 3, 318-23. ARMSTRONG, D. M. Universals and Scientific Realism, vol. 2: A Theory of Universals, 85-90. Cambridge. ATTFIELD, R. God and the Secular, esp. chs. 5-6. Cardiff. 132. BAIER, A. 'Hume's Analysis of Pride', JP 75, 27-40. (on Davidson 1976) BALDI, M. 'Le edizioni italiane dei Saggi economici di David Hume', Riv. crit. Stor. FiI. 33, 275-96. BARNOUW, D. 'Skepticism as a Literary Mode - Hume, David and Musil, Robert', Mod. Lang. Notes 93, 852-70. BASU, D. K. 'Who is the Real Hume in the Dialogues?', Indian Phil. Q. 6, 21-8. BEAUCHAMP. see ROBINSON. BECK, L. W. Essays on Kant and Hume. New Haven & London, (includes reprints of his 1967a and b, and 1974, and the first Eng. tr. of his 1969; also a new paper,? Prussian Hume and a Scottish Kant', on pp. Ill ff) BLACKMAN, L. L. 'The Logical Impossibility of Miracles in Hume', Int. J. Phil. Relig. 9, 179-87. BOSS, G. "1I Promise": Les fonctions du langage chez Hume et Austin', Revue Théol. et Phil. 110, 29-48. BRACKEN, H. M. 'Bayle, Berkeley, and Hume', EighteenthCentury Studies 11, 227-45. BROWNSEY, P. F. 'Hume and the Social Contract', PQ 28, 132-48. BURKE, J. J. 'Hume's History of England: Waking the English from a Dogmatic Slumber', Studies in 18th-century Culture 7, 235-50. CAPALDI, N. 'Hume as Social Scientist', RM 32, 99-123. CARNIE, R. H. 'The Hume-Hailes Relationship', Forum for Mod. Lang. Studies 14, 289-303. CARTWRIGHT, N. 'Comments on Wesley Salmon's "Science and Religion..."', Phil. Studies 33, 177-83. COHEN, Benjamin. 'Contrariety and Causality in Hume', Hume Studies 4, 29-39. CONNIFF, J. 'Hume on Political Parties: The Case for Hume as a Whig', Eighteenth-Century Studies 12, 150-73. CUMMINS, R. 'The Missing Shade of Blue', PR 87, 548-65. DOUBLE, R. 'Hume's Empirical Argument for Empiricism', Sth J. Phil. 16, 329-38. 133. ERDE, E. L. 'Founding Morality: "Hume v. Plato" or "Hume & Plato"?', S. -west. J. Phil. 9, 19-25. FARR, J. 'Hume, Hermeneutics, and History: A "Sympathetic" Account', Hist. & Theory 17, 285-310. FLEW, A. 'Inconsistency within a Reconciling Project', Hume Studies 4, 1-6. GASKIN, J. C. A. Hume's Philosophy of Religion, (xi, 188 pp.* London. [Times Higher Ed. Suppl. 21 July (1978), 17; TLS 28 July (1978), 863; RB 20 (1979), 68-71] GINSBERG, R. 'Hume and the Social Contract', EighteenthCentury Life 4, 91-4. GUPTA, G. 'Another Look at the Buddha-Hume "Connection"', Indian Phil. Q. 5, 371-86. GUPTA, R. 'Certain Aspects of the Causal Theories of the Buddhist, Hume and Mill', Indian Phil. Q. 5, 319-35. HAAKONSSEN, K. 'Hume's Obligations', Hume Studies 4, 7-17. HACKING, I. 'Hume's Species of Probability', Phil. Studies 33, 21-37. HALL, R. Fifty Years of Hume Scholarship: A bibliographical guide. (x, 150 pp.) Edinburgh. [British Book News... (shrink)

Short description: Part A : Philosophy, Literature, and Knowledge – Chapter I : Idealism and the Absolute – A. J. B. Hampton: “Herzen schlagen und doch bleibet die Rede zurück?” Philosophy, poetry, and Hölderlin’s development of language suffi cient to the Absolute – P. Sabot: L’absolu au miroir de la littérature. Versions de l’Hégélianisme’ chez Villiers de l’Isle Adam et chez Mallarmé – P. Gordon: Nietzsche’s Critique of the Kantian Absolute – Chapter II: Philosophy and Style – J.-P. Larthomas: Le (...) cas Kierkegaard (1813-1855) ou l’écriture comme dialectique de l’écoute – S. Hüsch: Style et signifi cation. Intériorité et communication indirecte chez Søren Kierkegaard – A. Milon: La question du style en philosophie: la grammaire non-style – C. Van Lerberghe: La question du style dans la phénoménologie asubjective de Jan Patocka – Chapter III: Poetry and Philosophy – J.-B. Dussert: Martin Heidegger en ses poèmes – C. de Roche: The poem and the monad: On the reception of Leibniz‘ monadology in Paul Celan’s poetics – M. de Jesus Cabral: Entre théâtre et philosophie : notes sur la poétique de Maurice Maeterlinck – Chapter IV : Literature, Philosophy, and (new) Mythology – A. Martinengo: La raison hors de soi. Herméneutique et mythe chez Paul Ricoeur – G. Boggio Marzet Tremoloso: Démythologisation comme acte mythopoïétique: le cas de Jason de Elisabeth Porquerol. – G. Coulter: Jean Baudrillard: The Literary / Poetic Philosopher – Chapter V : Literature and Ethics – J. Azoulai: L’Éthique de Spinoza dans Bouvard et Pécuchet: un vertige philosophique et littéraire – I. Vendrell: Can Literature be Moral Philosophy? A sceptical view on the Ethics of Literary Empathy – F. Picon: Envisager Todorov: Poétique, éthique et humanisme contemporain – Chapter VI : Philosophy and Textuality – E. Lecler: La littérature : la mort de la philosophie – J. A. Gosetti- Ferencei: Writing in Philosophy and the Literature and Philosophy of Writing (Plato, Mann, Blanchot) –W. Cristaudo: Bringing Back Character and Grammar: Freeing Literature from Excessive Reliance on Philosophy and Theory – C. Alfano: Parenthesising Cracks into the Ground of Philosophy: The Textuality of Stanley Cavell’s Philosophical Writing – Part B: Perspectives of a Dialogue between Philosophy and Literature: Philosophical Refl ections in Literary Creation – Chapter VII : Philosophical Dialogue and Literature – A. Baillot: Tieck et Solger, un dialogue philosophicolittéraire – V. Altachina: Le dialogue philosophique chez Diderot et chez Dostoïevski – Chapter XIII : Bergsonien Infl uences in Literature – C. Dewas: Bergson et Katzantzakis. Les limites du langage comme condition d’une métaphysique de la littérature – E. Pesenti Rossi: La philosophie à l’épreuve de la poésie : Bergson et Ungaretti – Chapter IX : Wittgenstein and Literature – G. Valdemarca: La revanche du sens commun : Wittgenstein, Musil et la chute de la certitude – A. Leaker: From the ‘numinous glow’ to ‘gut squalor’: Transcendence and the Ordinary in Wittgenstein and Don DeLillo’s Underworld – A. den Dulk: Wallace and Wittgenstein: Literature as Dialogue Concerning the Real World – Chapter X: Borges and Semprun: Writers and Philosophers – J.-F. Mattéi: Borges et la philosophie – T. Capmartin: Voyage au bout de la représentation dans Fictions: Quelques remarques ménardiennes sur Borges et le stoïcisme – V. Capdevielle- Hounieu: Jorge Semprún et l’hybridation du littéraire et du philosophique : pour une ‘fi ction essayistique’ – Chapter XI : Literary (Mis-) Readings of Philosophy – P. Lasarte: Misreadings of Arthur Schopenhauer in Sin Rumbo by Eugenio Cambaceres – S. Roldan: Qu’est-ce qui est fort comme la mort selon Maupassant? La détermination ultime d’Olivier Vertin vue sous l’angle de Schopenhauer – B. Nickel: L’infl uence de Ludwig Wittgenstein (1889–1951) sur la poésie concrète – Chapter XII: The Impact of Philosophy on 20th Century Literature and Poetry – B. Ertugrul: Walter Benjamin et Ingeborg Bachmann entre littérature et philosophie – J. Leclercq / M. Watthee-Delmotte: Michel Henry : pour un langage de la subjectivité. La pensée du roman Le Fils du roi – J. Hobus: “The happiness of the concentration camps”: Reading Imre Kertész’ Novel Fatelessness with Albert Camus’ Concept of the Absurd – S. Frogel: Man without God: Nietzsche, Kafka and Camus Der Herausgeber Sébastian Hüsch, Studium der Philosophie, Geschichte,. (shrink)